Symboly

Pojem odvozený z řeckého slova „symbolon“ nebo „symbalein“, což znamená směs nebo sloveso smísit. Vyjadřuje se tím , že symbol, tj. nějaký předmět nebo obraz, je spojení s něčím, nebo přesněji, že něco zastupuje. Znamená to, že svými vlastnostmi vyjadřuje něco podstatného z toho co zastupuje, co symbolizuje, a užívá se proto, že podstaty některých věcí jsou těžko vyjádřitelná slovy

V hermetismu má symbol dvojí význam: jednak symbol vyjadřuje to, co je slovy nesdělitelné nebo jen povrchně sdělitelné, jednak má funkci zakrývací, zastírá to, co nemá být předmětem obecného poznání, neboť některé úrovně poznání jsou v hermetismu již druhem zasvěcení, které je vyhrazeno jen těm, kdož prokáží, že jsou toho hodni.

Symbol je též charakteristickým sdělovacím prvkem mýtů a magického myšlení vůbec. Určitých symbolů používají ale i určité vědy (matematika, chemie, astronomie, logika a další), ale symboly mají jinou funkci, zastupují určité objekty, koncepty a operace. Tak jako je mýtus v určitém protiklady k logu, je symbol v určitém protikladu k pojmu. Myšlení v symbolech se obvykle nazývá mýtické nebo magické a přesahuje oblast hermetismu.

Mýtické nebo magické myšlení bývá vědou pokládáno za něco méněcenného. Avšak to je zásadní omyl: symbol a myšlení v symbolech má svůj specifický předmět, o němž jazyk vědy není schopen nic vypovědět a jazyk filosofie jen velmi málo. Symbol má v tomto smyslu jedinečnou a nenahraditelnou funkci. Vědecké vysvětlení je založena na tzv. explanačních konstruktech, které jsou logicky vysuzovány z výsledků pozorování a – v přírodních vědách – vyjadřují obvykle jen výsledky operací, které jsou prováděny s předmětem pozorování. Proto věda nemůže nikdy dospět k posledním příčinám a filosofie o nich může jen spekulovat.

Symbol může mít formu obrazu jako takového (od jednoduchého geometrického tvaru až po komplexní obrazový děj) nebo formu slovního vyjádření takového obrazu. Vždy však poukazuje k obrazové (ikonové) struktuře, neboť právě ta je nositelkou nazírání esoterních podstat.

C. G. Jungy (1936) řekl: „Žít plný život je možné, jen když jsme v harmonii se symboly; moudrost je návrat k nim. To není otázky víry nebo vědění, nýbrž souhlasu našeho myšlení s praobrazy nevědomí.“

Pravda symbolů je pravda prastaré moudrosti, zapomínané a stále znovu objevované jako světlo v temnotách vezdejšího bytí.