Kde se skrývají víly

Práh domu je nejisté místo, není ani venku ani uvnitř, je to hranice mezi dvěma místy. Když člověk překročí práh, ocitne se z jednoho stavu v jiném a může být v nebezpečí před duchy, kteří sídli někde mezi, jak to má hodně duchu ve zvyku. Často se považovalo za smůlu šlápnout přímo na práh a lidé si vždy dávali pozor, aby jej překročili. Proto také nevěsty v přelomové etapě jejich života přenáší přes práh jejich manžel. Pod prahy žije mnoho duchů, včetně šotků (kteří bývají zlomyslní, ale pokud s nimi zacházíte dobře, mohou se stát ochránci vašeho domova). Protože nejsou všichni duchové přátelští a vstřícní, rozhazovali Irové k prahu domu petrklíče, aby na práh nešlápli, a v Anglii se z téhož důvody prahy vyráběly z ochranného cesmínového dřeva. V některých částech Británie se na práh solí nebo křídou kreslily ochranné symboly, někdy byly tvořeny mozaikou. Měly obvykle podobu nejrůznějších uzlů a složitých tvarů, protože duchové rádi chodí po přímích cestách a když se snaží sledovat spletité linie, chytí se do pasti.

Duhy

Na konci duhy se skrývá hrnec plný zlata od nějakého skřítka. Pokud jste se někdy pokoušeli postavit se na konec duhy, tak asi víte, že na toto místo se nedostanete fyzicky, ale jedině duchem. Proto je duha často považována za jakýsi most ke světu bohů, k příštímu životu nebo do země víl. Anglosasové věřili, že zemi a svět bohů spojuje Duhový most Bifrost, Chvějící se cesta ohně.

Mosty

Most není ani země ani voda, a proto má v sobě magii hraničních míst; kletbu prolomenou na mostě odplaví voda. Mosty navštěvují nejrůznější druhy víl. Když je poutník zdvořilý, víly mu požehnají. Pokud je ale drzý, víly jej hodí do řeky, aby se naučil lepším způsobům.Na Isle of Man v Británii je most zvaný Ballona Bridge (Kouzelný most), po kterém nikdo z místních nepřejde, aniž by pozdravil malý kouzelný národ, který žije pod mostem.Ve Švédsku navštěvují mosty, když se chtějí setkat s vodními vílami, které nazývají Naecken, a požádat je, aby jim propůjčily nadání k hudbě. Pod most se po tři po sobě jdoucí čtvrteční noci zavěsí housle. Poslední noc tam člověk najde dvoje housle a musí si vybrat ty svoje. Pokud se mu to podaří, stane se velkým a slavným hudebníkem, ale když si vybere housle od Naecken, vodní víly mu vezmou duši.Mosty mohou být nebezpečná místa, protože jsou také územím trolů, kteří pod nimi číhají, napadají zvířata a po lidech házejí kameny.

Krby

Existuje spousta duchů,kteří jsou nějakým způsobem spojeni s krbem, a ti často vcházejí do domu komínem nebo kouřovým průduchem. Jedním z takových duchů je italský domácí šotek Attilio, který se podobně jako jeho velšský bratranec Bwciod rád nahřívá u ohně. Oba dva dokáže rozzlobit, když se je lidé snaží vyhnat tím, že sypou do ohně popel nebo dávají ke krbu kus železa. Italští Folleti žijí také v krbu a mnoho jiných domácích duchů lehává před krbem a krbové kameny jim slouží jao vchod. V Itálii na svátek Zjevení Páně děti věší punčochy pro vílu Befanu, která se objevuje v podobě mrzuté staré ženštiny a která je má naplnit dárky. Ta byla kdysi božstvem osudu. V Německu je krb spojován s Perchtou, kdysi bohyní domácího krbu, domova a manželství.V minulosti byl krb ústředním místem domu, protože u něj bylo teplo a jídlo. Bylo to místo ohně, který symbolizoval opak mrazu a představoval rozdí mez mrazem a přežitím, jídlem a hladověním. A jako takový byl posvátný a stal se zdrojem mnoha zvyků. Oheň se musel udržovat, neboť znázorňoval živoucí duši domova, a zhasínal se jen v určtých obdobích roku a pak se opět zapaloval posvátným plamenem.Protože kouř stoupal k nebi, byl poselstvím pro bohy, zatímco pod krbovými kameny ležel spodní svět. Také proto byl krb domácí kosmickou osou skrze kterou mohli duchové i bohové vstoupit do domu a šamanská duše mohla uniknout ven; proto i Santa Claus v anglosaské tradici vstupuje do domu komínem.

Studny

Studny představují životní sílu a vždy je v nich ukryt nějaký duch. Jsou zároveň vchody do světa duchů, kam mohou lidé zajít pohovořit si s vílami či duchy, věštit nebo přinést oběti. V mnoha studnách se po vykopání našla spousta darů v podobě ozdobných brožích, keramiky, bronzových šperků a podobně.Vodní víly mají schopnost uzdravovat a lidé v Británii je do dnes žádají o pomoc prostřednictvím obětin v podobě mincí, které házejí do studny. Jedna studna poblíž Penrhosu ve Walesu prý dokázala léčit rakovinu. Pacient se musel omýt ve vodě, proklít svou chorobu a hodit do studny špendlík. Některé stromy, nazývané hadrové stromy, které rostou u posvátných studní, mívají na větvích kousky hadříků, jejichž prostřednictvím lidé žádají duchy o požehnání a uzdravení.V Anglii v Derbyshiru, se stále uchovává zavedený zvyk, kdy se studny zdobí studny obrázky vytvořenými z květin. Původně je lidé vyráběli, aby uctili duchy studny, ale nyní se tyto tradice dějí pod patronátem místní církve a obrázky mají převážně biblický charakter. Studny, které kdysi bývaly svatyněmi duchů léčivých vod, byly znovu zasvěceny a to křesťanským svatým s podobnými jmény, například Anna (Anu) nebo Helena (Elen). Téměř v každém Anglickém městě najdete studnu zasvěcenou nějaké světici, přičemž tato studna bývala kdysi určena k uctění léčivého ducha. Studny víl jsou v Anglii, Irsku a Norsku mnohem běžnější než kdekoli jinde.Vodní duchové bývají často popisováni jako krásné ženy, třebaže lze nalézt také mnoho záznamu o strážcích, kteří na sebe brali podobu lososů, hadů nebo žab. Největší z nich se říká Temný bůh.Ve Skotsku strážila jednu studnu poblíž vrcholu Ben Cruachan takzvaná Modrá stařena - Cailleach Bheur, protože studna měla sklony přetékat. Čarodějka musela přes studnu při každém západu slunce položit prkno a při každém východu slunce jej zase odstranit, aby zabránila přetečení studny. Jednoho večera byla tak unavená, že usnula a voda přetekla, zaplavila údolí a utonulo v ní mnoho lidí a zvěře. Tak vzniklo jezero Loch Awe. V Německu můžete najít říši víly Frau Holda, když dosáhnete dna studny.

Brány

Brány na starých cestách a pěšinách jsou magické hranice a často také místa, kde lze vidět víly. Ve Walesu se traduje, že na každém dveřním rámu sedí víla. Vynalézaví lidé často používali polní brány a vrata k provozování magických úkonů.

Brody

Někdy můžete na víly narazit i u brodů a tam také bývají zvláštní svatyně, kde mohou poutníci vzývat duchy a žádat je o bezpečný přechod řeky nebo jim vzdát díky za to, že jim dovolili řeku bezpečně překonat.

Vodní plochy

Každou vodní plochu obývá nějaký duch nebo dokonce více duchů. Mnoho řek je dodnes pojmenováno po duchovi, který v ní sídlil, například francouzská Seina je pojmenována po Sequaně; řeka Severn v Anglii po Sabrině; irská Boyne po Bóann; Dunaj zase po Danu; Shannon po Senend; a tak dál. Jména starých duchů přežívají i jinak. Na anglické řece Trent říkali prámaři, když se řeka vylila z koryta: ,,Eager už jde." Toto jméno je odvozeno z Aegir, norského boha moře. Moře se přímo hemží vílami, jako jsou mořské panny, mořští mužíci, nymfy, živlové a tak dál. Ovládají počasí a vodu, rozpoutávají bouře a mají moc nechat loď ztroskotat, námořníky nechat utonout. V prastarých dobách bylo běžnou praxí naklonit si duchy moře na svou stranu ještě před vyplutím nějakou obětí. Dokonce i dnes se o novou loď rozbíjí láhev šampaňského. Pokud by se mořským duchům tyto pocty odepřely, vymohli by si oběť sami třeba tím, že by nechali loď potopit a vzali by si duše námořníků do svých kouzelných podmořských měst. Také proto mají námořníci často tetování v podobě nymf, mořských mužů a mořských panen a nedovolí si pronést slovo ,,prase" na palubě nebo klít. Pokud by se toto tabu porušilo, musí do stožáru zarazit železný nůž, aby se neštěstí zase odvrátilo. Na počest Rân, královny vodních víl, nosili námořníci vždy při sobě kousek zlata, obvykle v podobě náušnice. Když loď ohrožovalo špatné počasí, hodili náušnici do moře, aby si královnu usmířili. Byla to původně norská bohyně, manželka Aegira. Jakákoli vodní plocha je vstupem do světa víl a existuje mnoho pověstí o království víl pod hladinou jezer či moří. Lidé často přinášeli oběti duchům, keří tato místa obývali, a to tak, že do vody hodili nějaký dar. Takových darů můžete najít ve všech jezerech a rybnících celé hromady; jsou to jehly, brože, ozdobné špendlíky, meče, nože atd. ale všechny jsou ohnuté nebo zlomené, aby se už nedaly v obyčejném světě použít, ale našly své uplatnění jen ve světě víl.