Garbriel

Judaismus chápe Gabriela, podobně jako Michaela, jako přímluvce a strážného anděla izraelského národa, zároveň však jako anděla smrti. Poprvé se tato postava objevuje v starozákonní knize Daniel, kdy vysvětluje vidění o beranu a kozlu, a zvěstuje trvání a konec babylónského zajetí.

Gabriel je jmenován, společně s Michaelem, Urielem, Rafaelem, Raguelem, Remielem a Sarakaelem v apokryfní 1.knize Henochově, jako jeden z archandělů. Rabínský judaismus přisuzuje Gabrielovi jako atributy oheň, zlato, stříbro a měsíc. Podle židovského podání měl být právě Gabriel společně s Michaelem poslán, aby zničili Sodomu.

Křesťanství přejímá do značné míry židovský pohled na archanděla Gabriela, zvláště pod vlivem knihy Daniel a 1. knihy Henochovy. Gabriel však sehrává zásadní úlohu při zvěstování Panně Marii a vtělení božího syna, Ježíše Krista. Právě on je zvěstovatelem božího poselství Marii a otci Jana Křtitele Zachariášovi.

Jako atributy přisuzuje navíc křesťanská ikonografie Gabrielovi lilii. Evangelíci Gabriela za archanděla neuznávají; jediným archandělem je pro ně Michael.

Jeho památka se slaví 29. září.

V Bibli (protokanonických knihách) se jméno Gabriel vyskytuje 4-krát, a to nikdy ve spojitosti se slovem archanděl. Evangelista Lukáš uvádí v 1. kapitole verši 26. slovní spojení "anděl Gabriel". Spojení archanděl Gabriel se vyskytuje pouze v apokryfní literatuře a pseudoepigrafech (či knihách deuterokanonických dle pojetí Římsko-katolické církve).