Elfové na Islandu

„Náš základní přístup není nepopírat tento fenomén,“ řekl Reutersovy Birgir Gudmundsson, inženýr, pracující pro Islandské silniční úřady: „Rozmysleli jsme si to pečlivě. Jsou zde lidé, kteří dovedou rozmlouvat s elfy, a my této varianty použijeme.“

Jak ukazují statistiky, tak zhruba 10 procent obyvatel Islandu věří v nadpřirozené bytosti a stejný počet je stejně horlivě popírá, ale zbývajících 80 procent tohoto větrem ošlehaného pobřeží nemá žádný názor, nebo odmítat vyloučit jejich možnou existenci.

Medium, žena se jménem Regina, říká, že ji elfové řekly, že už nechtějí déle žít v kamenech, ale v sousedství s lidmi. Nicméně, chtěli pouze důstojně vytlačit dělníky z jejich území, a ne pouze to přejít, tak jako mnohokrát v minulosti. Regina měla intervieve v národním rádiu, ve kterém poprvé v historii vyřkla názory elfů. (Reuter s odvoláním na jednoho nejmenovaného novináře)

Na Islandu, v zemi divoké měsíční krajiny, vulkánů, gejzírů a lávových skal, které vypadají jako Trollové, kteří se protahují při prvních dopadech slunečního svitu po dlouhé studené noci, se nezdá nic nemožné. S tím už se tato země Vikingů, unavená službou Skandinávským králům, vyrovnala dříve než před tisícem let.

„Věřím, že Elfové chtějí po lidech pouze aby uchovali přírodu,“ svěřila se Erla Stefansdottir, další médium, která pracuje jako konzultant na poloviční úvazek pro silniční úřady. „Elfové jsou milí a sladcí, jsou druhou stranou přírody, jsou jako světlo na stromech a květinách.“

Erla, sedící ve svém obývací pokoji vReykjaviku, s hořícími svíčkami na stole, a poslouchající Handlovu Hudbu Vod linoucí se z rádia. „Elfové žili nejen na venkově ale také ve městech a bavily se hudbou. Právě teď vidím Elfy zde přede mnou na stole,“ říká žena ve středních letech, matka tří dětí a učitelka hry na klavír. „Tam, tam a tam. Vypadají jako malé bytosti podobající se lidem. Nemusím na ně věřit, ale pořád je vidím. Vždycky jsem viděla víc než ostatní.“

Erla říká, že ne vždy, kdy se stavba silnice dostala do problémů, byli za těmito právě Elfové. „Můžete svalovat vinu třeba jen na Elfy,“ říká, „Ale nevěřte všemu co slyšíte. Lidé jsou velmi dobří v pomluvách, pokud jde o jejich vlastní zájem.“

Být jasnovidec může být patrně děsivá zkušenost. „Když jdu po ulici, nemohu jen tak říci, koho si uvědomuji, a se kterým mrtvím se setkávám,“ řekla Erla. „Musíte se jich dotknout, aby jste mohli říct, že si vás uvědomují. Mohu se setkat sama se sebou před dvaceti lety, ale stejně dobře se mohu dívat zpět do minulosti o více než tisíc let.“

První zmínka o elfech se traduje již ve středověké Islandské literatuře, ve které nacházíme mnoho jadrných eposů a epických příběhů ze dnů, kdy se muž neodvážil vyjít ze svého domu bez meče. Islandský jazyk pomohl tomuto folklóru přežít až do dnešních dob jen proto, že starý severský jazyk byl uchován prakticky nezměněn po celý proud času. Islanďané čtou tyto ságy bez potíží v originálu ještě dnes.

Islandský prezident Vigdis Finnbogadottir jednou řekl, že lid tyto příběhy miluje, i když někteří už přestaly ve starý folklor věřit. „Ale ztratit ho by bylo, jako by jste ztratili drahocenný klenot,“ říká. Arni Bjoernsson, ředitelka etnologického oddělení Národního muzea Islandu. Dále říká, že tato dnes velmi populární víra v Elfy, Gnómy, Trpaslíky a další nadpřirozené bytosti, často odráží přání a sny třeba i obyčejných rolníků po lepším světě, jiného než toho jejich, ve kterém by mohly žít.

„“huldufolk“, nebo chcete-li skrytý lid, žije mnohdy lepší život než lidé,“ říká Arni, z jejichž rozhovorů s dalšími Islanďany dali vzniknou knižnímu seznamu více než 500 nadpřirozených bytostí. „Jejich domy jsou pěkně čistý. Často jsou velmi bohatí. A to je velmi zajímavá myšlenka zvlášť pro chudé lidi.“

Ale Arni říká Islanďanům, jejichž první město bylo založeno před méně než dvěma sty let, byli méně zahanbeni, než další lidé z Evropy, když přiznali svou pověrčivost. „Islanďané jsou nedůvěřiví lidé, ale jsou také pokorní, a nechtějí měnit jakékoliv zvyky.“ řekl. „Jsem vědec. A musím vás zklamat, protože jsem nikdy nevyděl žádného Elfa, nebo Trolla. Ale kdo jsem, abych mohl vylučovat jejich existenci?“

Zatímco Elfové a další tajemní tvorové mohou zapříčinit zbudování objížďky kolem kouzelného vrchu, žádný příběh o islandském folkloru by nebyl kompletní bez “skrimsli“, nebo jiných příšer.

„Nepodobní duchům, kteří nezanechávají stopy, a takový, kteří zanechávají své otisky vedoucí v písku a mizející v moři.“ řekl Thorvaldur Fridriksson, autorit tisícistránkové práce pojednávající o Islandských monstrech podobného ražení, jako anglická Loch-Nesska, která již má být za krátkou dobu zveřejněna. „Některé z těchto příšer mohou být lidem nebezpečné. A Lidé nejsou ochotní o nich vyprávět, protože se jim budou jiní smát. Ale asi 70 procent povrchu Země tvoří moře, a kdo ví co skrývá?“

Nicméně v Ljarskogar dal nejspíš Silniční úřad na radu Reginy a rozhodl se odstranit kámen s očekávanou důstojností. „Pokud vím, od té doby zde již byl klid,“ řekl Birgir."

REYKJAVIK

Rolf Soderlind