Domov Keltů

Tak tuto otázku, když jsem si poprvé položil, čekal jsem něco jako, řekněme Irsko, Anglie, Galie (dnešní Francie), Wales, Bretaň, popřípadě i Skotsko. Nikdy bych ale nečekal odpověď, kterou jsem dostal.

Pokud právě teď přemýšlíte, která země by mohla nést zárodky Keltské kultury, tak já vám mile rád pomohu.

Nejprve bychom měli začít tím, že si Keltskou kulturu seřadíme podle oblasti vzniku.

Nemyslím tím teď státy, ale spíše světadíly. Ale ano, světadíly, přesně to jsem napsal. Keltská kultura má totiž daleko hlubší kořeny, než se zprvu zdá. Rozdělujeme ji na 2 hlavní proudy: Tzv. Proto Kelty a Kelty.

Rozdíl mezi nimi byl právě v uzemí na kterém působili. Proto Keltové žily už odpradávna na Irském území, jak a proč se tam dostali, to vám zodpovědět nedokážu, ale fakt je, že tam byli. Později se však tento „kmen“ stal součástí něčeho jiného,mnohem staršího a většího…

Já vás však mohu seznámit s „kmenem“, který nejspíše všichni znáte prostě jakoKelty.

Na východ od Seiny a severně od Dunaje leží oblast původních nálezů tzv. halštatské kultury, za jejíchž nositele považujeme první Kelty. V srdci této oblasti se nachází „Hercynský les“ neboli lépe řečeno, česká kotlina…

Čechy byly pravděpodobně Kelty osídleny nadvakrát: poprvé v době halštatské (800-400 let př.Kr.), kdy vlastně Keltové vznikly, a podruhé přesunutím několika kmenů z východní Francie ve 4. stol. Př. Kr. Zde v Čechách se usídlil národ Bójů na Moravě pravděpodobně národ Volků – Tektoságů. Svědčí o tom stovky archeologických nálezů, zbytky dávných vesnic, hradišť a měst. Keltové vybudovávali své oppida podél velkých řek. Oppida byla dobře opevněná sídla, která již měla charakter měst. Byla obehnána vysokými, kamennými valy, dodnes svědčící o neklidu doby, v které vznikly, neboť na mnoha místech je archeologové nalézají pobořené a poničené stopami velkých požárů.

Doba vlády Keltů v našich zemích končí v závěru prvního století př. Kr., kdy se dostali do kleští dvou mocenských národů. Od jihu postupovaly římské legie, ze severních krajů pronikaly do naší země bojovní Germáni.

Jak to tedy bylo?… Domnívám se, že Keltové z naší země nikdy nezmizeli. V oněch špatných dnech, kdy germánští Markomané vypalovali jedno Keltské město za druhým, řada Keltských obyvatel ze země uprchla. Aristokratickou vrstvu, pyšnou na svůj původ, a zejména keltské kněží – Druidy – Germáni surově vyvraždili. Avšak někdo musel osít pole, někdo musel platit daně. Část původních obyvatel přežila.

Jedním ze základních prvků keltského náboženství byla víra ve znovuzrození, ve věčnou obnovu. Tato obnova nyní, po dvou tisících letech znovu začíná…

Naslouchejme proto nyní hlasu, který k nám promlouvá uvnitř naší duše a oživuje vztah ke všemu, co s Kelty a jejich kulturou souvisí. Keltská kultura do naší země – Kolébky Keltů - patří, vracejme jí tedy zpět i do našich duší.

Národ zemědělců, nesmírně šikovných, vynalézavých řemeslníků a statečných bojovníků.

Tím vším skutečně Keltové byli.

Keltské umění je to, kvůli čemu si tento národ snad ještě pamatujeme.

Určitě jste to už někde viděli, jedná se o takové ty různé kličky a propletence. Občas se vyskytují i motivy s různými zvířaty (pes, volavka, drak, kůň, had, jelen, býk, vůl, kráva, lev, zajíc, ptáci) i lidmi.

Keltské umění vychází z přírody a tak se nemůžeme divit, že má právě tuto podobu. Na každého má jiný vliv, někomu pomáhá se lépe soustředit, někoho dokonce léčí, jiného…odpuzuje.

Nevím jak jinak vám ukázat tu nádheru, než názorně.

Pokud se vám toto nelíbí, pak zřejmě váš vztah k přírodě skončil v tu chvíli, kdy jste se narodily.

Keltské nástroje byly také prací mistrů a teď nemám na mysli pouze nástroje typu motyka, pluh, ale také jejich zbraně byly vskutku také jedny z věcí, které přežily své tvůrce. Všimněme si na spodním obrázku jílce meče (držadlo). To vydává svědectví že ani boj nebyl pro Kelty něčím nevýznamným. Keltskému boji předcházela rada, na které měli hlavní slovo Druidi (viz. Dále). Keltové častěji své protivníky vyděsily svými válečnými znaky a tetováním, rychlými a smrtelnými pohyby . Jejich bojová morálka byla také dokonalá. Tito stateční bojovníci se nebály smrti a tak se vrhali do boje bez ohledu na to, jestli přežijí nebo padnou. Toto bývá často ještě dnes taktika bojovných států (Arabové, Muslimové…). Nebyli to však žádní hlupáci ale měli mezi sebou lidi, kteří dokázali dobýt samotný a nedobytný Řím.

Vzdejme tímto hold těmto hrdinům:

Brennus (1): Keltský král, který si podmanil galii.

Brennus (2): Keltský vojevůdce, který 18.7.390 dobil Řím.

Brennus (3): Keltský vojevůdce, který r. 297 dobil řecké Delfy

Boudicca: v letech 59 – 61 v čele Keltského povstání.

V čele keltských armád nestávali vždy jen vojevůdci, ale také sami Druidi:

Nechť je veleben největší z nich: Wercingetorix:

pokusil vcelku úspěšně sjednotit protiřímský odpor

(viz kap Druidi)