Rozdíly mezi Belzebubem, Luciferem a Satanem
Publikováno 19.07.2014 v 11:47 v kategorii Démonologie, přečteno: 2084x
okopirovano z více zdroju
Belzebub
Belzebub nebo Belzebul (z hebrejského ba'al zevuv, בעל זבוב) je označení démona, jméno, které se někdy užívá jako ekvivalent Lucifera či Satana. Jméno se nejčastěji interpretuje jakopán much, protože lidé věřili, že hejna much, která je sužovala, musí být výplodem ďábla.Je spojován s přespřílišným požíváním nápojů ipotravin, je považován za démonaobžerství.
V Novém zákoně u Mk 3, 22 (Kral, ČEP)farizeové obviňují Ježíše, že vyhání démony ve jménu Belzebula, knížete démonů, a toto jméno se objevuje také v rozšířené verzi tohoto příběhu u Mt 12, 24-27 (Kral, ČEP) a Lk 11, 15-19 (Kral,ČEP). Navíc se vyskytuje ještě ve verši Mk 10, 25 (Kral, ČEP).Protože znal jejich smýšlení, řekl jim: „Každé království vnitřně rozdělené pustne a žádná obec ani dům vnitřně rozdělený nemůže obstát. A vyhání-li satan satana, pak je v sobě rozdvojen; jak tedy bude moci obstát jeho království? Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto oni budou vašimi soudci. Jestliže však vyháním démony Duchem Božím, pak už vás zastihlo Boží království. ─ Mt 12, 25-28 (Kral, ČEP)
Lucifer
Lucifer (též Luciper), nesprávně označován jakoSatan, je podle křesťanské mytologie jeden ze tří padlých andělů.
Slovo "lucifer" pochází z latiny (lux = světlo, ferre= nést), kde znamená v překladu světlonoš, tj. v prvé řadě jitřenka (tj. jitřní hvězda, Venuše) a v běžné latině nemá žádný zvláštní význam. Planetu Venuši pravděpodobně římštíastrologové nazývali Lucifer, než dostala v křesťanské éře své dnešní jméno. Nelze však zaměňovat "lucifer" a "Lucifer", kde první slovo znamená světlonoš a druhé představuje jiné jméno pro Satana (Luciper).Druhý list Petrův:1,19: donec dies inlucescat et lucifer oriatur in cordibus vestris.1,19: Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den ajitřenka vám nevzejde v srdci.Viz též starokřesťanských hymnu Carmen aurora, a také jméno biskupa Lucifer Calaritanus (zemřel okolo r. 370 n.l.), biskup z Cagliari, Sardinie.Svatý Jeroným tímto termínem překládá verš vknize Izajáš 14,12: Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodù! (lat.: Quomodo cecidisti de caelo lucifer qui mane oriebaris corruisti in terram qui vulnerabas gentes - „Jak jsi spadl z nebe, jitřenko, který jsi zrána vycházel, pospíšils k zemi, ty, jenž jsi zraňoval národy“). V původním významu tento verš nemá se Satanem nic společného. Avšak z hlediska křesťanské mytologie, která se rozvinula po Jeronýmovi, se Lucifer stal nejvyšším andělem, hodností a mocí hned po Bohu. Pro svou pýchu však se postavil proti němu a Bůh jej srazil z nebe i s jeho anděly, kteří jej následovali. Tak se stal zlým a jeho následovníci jsou známí jako démoni.
Jak již bylo řečeno, „Lucifer“ je jméno, kterým Jeroným přeložil hebrejský termín הילל בן שחר(helel ben šachar, „zářící, syn jitra“), kde „helel“ je termín pro planetu Venuši, „ben šachar“ označuje skutečnost, že vychází k ránu jako posel dne. V textu Izajáše se takto hovoří o babylonském králi, jenž byl pro svou pýchu svržen podobně jako zářící jitřenka. Autoři knihy Izajáš naráželi na starý mýtus, známý např. v řecké podobě jako mýtus o Faethónovi.Pozdější židovská tradice, kterou první církevní otcové dobře znali, hovořila o pádu andělů pod vedením Šemchazaje a Azazela (viz Kniha Henochova 6,6n.). Jiná legenda vyskytující se vmidraši hovoří o kajícím Šemchazajovi zavěšeném mezi nebem a zemí jako hvězda, namísto aby byl uvržen do šeolu. Mýtus o Helelovi (Luciferovi) byl přenesen na Satananěkdy v 1. století n. l. podle pseudoepigrafuŽivota Adama a Evy a apokryfní starozákoné Knihy Henochovy (29,4; 31,4).
V mnoha pohádkách, knižních divadelních ifilmových je jménem Lucifer označován nejvyššíčert, titulovaný jako vládce či kníže pekla.
Satan
Satan (hebrejsky שָׂטָן Satan=žalobce, aramejskyשִׂטְנָא Sitna, řecky διάβολος diabolos) je bytost, která se poprvé vyskytuje v Bibli, a to v knizeJób. Satan, nebo bytost podobného charakteru jako Satan, se objevuje u mnoha jiných vyznání, a to jako anděl, démon nebo nižší bůh.
Satan hraje různé role ve Starém i Novém zákoně a apokryfech i v Koránu.
Judaismus
V Tanachu - hebrejské bibli (tj. ve Starém zákoně dle křesťanství) je Satan popisován jako jeden ze „synů Božích“ (tj. andělů), jehož Bůh využívá ke zkoušení lidí z různých důvodů obvykle souvisejících s jejich úrovní zbožnosti (Jób). Pozdější židovská exegetická tradice ztotožňuje Satana s dalšími biblickými elementy, vesměs ztělesňující negativní vlastnosti, např.had (tj. zkouška Adama a Evy v knize Genesis). VTalmudu, Midraších a některých dílech Kabaly je Satan někdy nazýván Sama’el, Ašmodaj(Asmodeus) a dalšími jmény, pocházející vesměs z perštiny nebo řečtiny; nicméně většina židovské literatury je toho soudu, že Sama’el je jiný anděl (jeho negativní vztah k Izraeli je způsoben tím, že slouží jako anděl - zástupceŘíma, tj. protivníka Izraele). V oborechangelologie a démonologie tato různá jména někdy označují řadu různých andělů a démonů a panuje značná neshoda ohledně toho, zda jsou některé z těchto bytostí skutečně zlé, nebo pouze dělají „svou práci“.
Křesťanství
Satan jako Antikrist (středověká iluminace)V apokryfech a Novém Zákoně je Satan zobrazen jako zlý vzbouřený démon, který je nepřítelem Boha a lidstva. Jako protivník se objevuje ve vztahu k Ježíši Kristu. Tím se ze Satana stává Antikrist a synonymum zla. Z řeckého překladu slova Satan, diabolos, pochází slovo „ďábel“.Některé církve[kdo?] se domnívají, že Satan je jen alegorie (tyto názory jsou však v rámci křesťanství velmi minoritní).
Islám
V islámu je Satan znám jako Iblís (إبليس, zkomolenina z řeckého diabolos) nebo Šajtan(شيطان, z hebrejského Satan), který byl náčelníkem andělů, než neuposlechl Alláha (Boha) tím, že nepadl na zem před Adamem, protože nepřijal člověka jako sobě nadřízeného. Islám popisuje Satana jako džina, bytost stvořenou z ohně, a ne ze světla, jako andělé.
Pohanství
Satan je postava figurující výhradně v abrahámovských náboženstvích (judaismus, křesťanství a islám), nicméně jeho existence byla častokrát zdůrazňována na základě existence mnohočetných pohanských božstev, obzvláště s ty, které měli se Satanem podobné rysy. Jedná se zejména o zlá negativní božstva, bohy podsvětí, nebo jen bohy kteří mají na hlavě rohy či parohy. Se Satanem byli často slučováni například severogermánský Loki nebo slovanskýVeles. Veles je bohem podsvětí, bývá zobrazován s rohy a velice se podobá čertu, naproti tomu Loki je bohem lsti, faleše a podvodu, výjimečně je popisován také jako bůh ohně. Jedním z nejčastějších jmen, kterým je satan - ďábel označován, je Belzebub. Slovo pochází rovněž z hebrejštiny a je ironického až urážlivého charakteru. Jedná se pravděpodobně o posměšnou zkomoleninu jména božstva Ba’al zevul (Pán výšiny) na Ba’al zevuv (zebub). V 2. knize královské je zmiňován jako bůhpelištejského města Ekronu. Baal byl bohem, jehož kult byl silně rozšířen mezi semitskými národy obklopující Izrael.
Lucifer a Éósforos
Ve starověkém Římě byl Lucifer původně pohanským božstvem, jehož funkce souvisela se světlem a s jitřenkou. Je římskou verzí řeckého boha Éósfora (Fósfora), který měl stejné funkce jako Lucifer. Byl popisován jako syn bohyně Éósa titána Astraia a zobrazován jako mladík se zapálenou loučí. Jméno Éósforos pochází zřečtiny a znamená doslova Světlonoš. JménoLucifer pocházející z latiny znamená totéž. Vknize Izajáš je „Syn úsvitu“ ztotožňován sbabylónským králem, proto jeho pozdější negativní konotace.
Zoroastrismus
V zoroastrismu a také ve starověkémmithraismu figurovala postava velice podobná Satanovi - Agra Mainju (zlý duch) neboli Ahriman
V historii umění i literatury byl Satan zobrazován četnými způsoby, např. jako had, který přesvědčil Evu, aby okusila zakázaného ovoce; tak byl Satan často zobrazován jako plaz.Populární obraz Satana, přejatý ze zobrazovánířeckého boha Pana, je kozlu podobný netvor srohy a kopyty držící trojzubec. V moderní době se tento kozlovitý obraz Satana upravil do lidštější podoby snědého, hrozivě vyhlížejícího muže s bradkou. Satan bývá také zobrazován jako šarmantní a přitažlivý muž, což odpovídá populární mytologii, podle níž Satan získává duše lidí tím, že využívá jejich marnivosti a předkládá jim lákavá pokušení. Vzácně je Satan zobrazován jako potměšilá žena, jako např. ve filmech Smlouva s ďáblem (2000), ale i Umučení Krista (2004). Existuje také několik obrazů Satana jako krásného anděla.
Satan v populární kultuře
Když se Satan objevuje ve filmech a televizi, bývá často zobrazován jako muž s rudou kůží, rohy na hlavě, kopyty, ocasem a vidlemi; jindy vyhlíží jako obyčejný člověk a ve vzácných případech je slyšet jen jeho hlas. Mezi známými zobrazeními Satana jsou kreslené groteskyWarner Brothers, Exorcista W. Friedkina (1973),Omen: Přichází Satan! Richarda Donnera (1976),Legenda Ridleyho Scotta (1985) a South Park. Ve filmu Ďáblův advokát hrál Satana Al Pacino.V románu Iry Levina Rosemary má děťátko, zfilmovaném Romanem Polanskim, hlavní hrdinku (hranou Miou Farrowovou) oplodní Satan a ona porodí jeho dítě. V románu Arturo Pérez-Reverteho Dumasův klub, zfilmovaném jako Devátá brána, hlavní hrdina (hraný Johnny Deppem) pátrá po zmizelé knize obsahující postup pro přivolání Satana.Ve filmu Constantine ztvárnil roli Satana Peter Stormare. Satan je zde relativně dobrým - zabrání skutečnému nebezpečí, kterým je vypuštění jeho syna na svět (z taktických důvodů - více zla na světě by znamenalo méně duší do pekla).Ve filmu Ďáblův advokát je Satan ztělesněn Alem Pacinem jako John Milton (odkaz na starého anglického autora - Paradise Lost) a jako Satanovo vítězství (mezi řádky) prezentuje způsob života v Západním světě.Využití Satana jako ztělesnění zla skýtá mnoho dějových příležitostí. South Park kupříkladu dosahuje politicky satirického účinku tím, že Satan v něm je týraným milencem (evidentně horšího) Saddáma Husajna. Jiní používají zápasy hrdinů se Satanem, aby zviditelnili lidské slabosti a nedostatky při snaze vést dobrý život – například Smlouva s ďáblem (2000 jako remake filmu z r. 1967). A v hororovém žánru Satan poskytuje působivého, takřka všemocného protivníka, jako v trilogii Omen.William Peter Blatty, autor následně zfilmované knihy Exorcista, prohlásil, že ji napsal s evangelizačním záměrem zobrazit vrcholné zlo jako způsob, jak připomenout světu potřebu věřit ve vrcholné dobro, Boha.Satan se rovněž objevuje v hudbě. Mnohorockových hvězd jako Rolling Stones, Ozzy Osbourne a AC/DC nahrálo písně o Satanovi. Například mnoho Osbourneových alb (jak sólo, tak s jeho původní skupinou Black Sabbath) oslavovalo nebo jindy kritizovalo uctívání ďábla. Rolling Stones mají píseň Sympathy for the Devil(Soucit s ďáblem), jejíž cover verzi později natočili Guns N' Roses pro film Interview s upírem podle románu Anne Riceové.
Komentáře
Celkem 2 komentáře
Anonymní 27.12.2015 v 22:13 wikipedie
Nikča 28.12.2015 v 20:03 Teda je to dost byblický nevim jak ty ale já bibli moc nevĕřím je to jako s Ježíšem ,nemyslím že byl syn boha byl to mág